Umí delegovat, důvěřovat a uvědomuje si, že nemusí být u všeho, říká majitelka MARWEA.

Ahoj, mohla by ses nám prosím krátce představit?

Jmenuji se Markéta Jílková a jsem majitelkou agentury MARWEA, která má v současné době deset spolupracovníků. Všichni fungujeme plně remote a věnujeme se primárně online marketingu, což zahrnuje správu sociálních sítí, marketingové strategie, e-mail marketing, tvorbu webového obsahu, blogových článků nebo výkonnostní reklamu.

Konkrétně já mám vystudovanou Fakultu stavební ČVUT v Praze, která je mimochodem také naším klientem. K marketingu jsem se dostala tak, že jsem byla aktivní ve studentské organizaci IAESTE, kde jsem dělala takovou „holku pro všechno“.  A jednoho dne mi řekli: „Hele, Markét, najdi si svoji odbornost.“ (Tímto zdravím Maxe). A mně v tu chvíli bylo líto, že tam sociální sítě a PR nikdo neřešil. Zkrátka jsem se do toho prostě ponořila a získala jsem tak první zkušenosti v marketingu. 

Výborně, děkuji moc. Tak můžeme přejít k první otázce. 
Vybav si první zkušenost s vedením skupiny nebo týmu. Popiš její časový sled a stručně ji charakterizuj.

První větší tým byl vlastně ve zmiňované studentské organizaci, kde jsem vedla i HR. Dělali jsme nábor kandidátů a kampaně směrem k nim, přijímali kandidáty… Pak jsem přešla do office týmu a následoval můj největší tým, který čítal cca padesát lidí. Koordinovala jsem nastávající Veletrh iKariéra na ČVUT. Jednalo se o roční projekt, kdy jsme vlastně řešili vše od financí, prodeje projektu a propagaci, až po samotnou koordinaci celého eventu. A právě tam jsem si uvědomila, jak moc je důležité dát lidem volnost pro seberealizaci, aby si mohli vzít úkoly za své. Já jsem tam opravdu byla jen jako koordinátor v konzultační pozici. Dala jsem lidem volnost, aby dělali věci, které je baví, ale zároveň jsem dohlížela na to, aby vše proběhlo v pořádku.

Můžeš popsat podrobněji situaci nebo zkušenost s vedením skupiny či týmu, kterou považuješ pro sebe za klíčovou.

První a zároveň klíčová situace byl právě ten veletrh. Ale teď, když řídím svou firmu, je vedení lidí na úplně jiné úrovni. Mám kompletní zodpovědnost za všechno. Finanční i legislativní stránka věci, řízení cash-flow, náklady nebo majetek firmy… Velmi důležité jsou také věci jako řízení personálních zdrojů, což v dnešní době není problém z hlediska kvantity, ale především kvality. Je důležité najít balanc mezi kvalitou, kterou chceme dodávat klientovi, co jsme schopni pro tyto účely sehnat, a co je klient schopen zaplatit. Tudíž za klíčové považuji hlavně to období, kterým si nyní procházím. Postupný růst firmy mě učí vést lidi za všech situací. Hodně mi v tom pomáhá kvartální 1 to 1 zpětná vazba.

A jaký byl z tvého pohledu nejsilnější moment této situace? Kdy se ti nejlépe dařilo?

Já si myslím, že to byl ten moment, kdy jsem si přiznala, že nestíhám všechno… Že jsem tím úzkým hrdlem a nestíhám odbavovat procesy, podklady a další věci. Začali jsme proto řešit předávání klientů vyloženě na přímou komunikaci s jednotlivými spolupracovníky firmy a zapojili jsme accounta. Tohle předání odpovědností bylo největší posunutí v mém mindsetu i ve vedení lidí samotném. Umožnilo to firmě růst a stalo se tak jedním z nejlepších momentů.

Já na to rovnou navážu. 
Jaký byl naopak nejobtížnější moment? Na jaké překážky jsi narážela?

Nejobtížnějším momentem bylo řešení problému. Aktuálně ve firmě nastavujeme pravidla spolupráce a ukotvujeme procesy. Ve chvíli, kdy budou taková pravidla jasně daná, budeme mít páku na jejich dodržování a tedy něco, čím můžeme ukázat, že klient či spolupracovník pravidla nebo procesy nedodržel. Věřím, že nastavení základů pro komunikaci a pro fungování v týmu nám usnadní spolupráci. Fixujeme a začínáme na rozvoji s týmem pracovat.

Zaznamenala jsi nějaký bod obratu? V jakém bodě se situace začala obracet k lepšímu nebo k horšímu?

Tím bodem bylo jedno z fyzických setkání, které jako firma jednou za dva až tři měsíce podnikáme. Klíčový zlom přišel, když jsme si na toto sezení pozvali externího facilitátora Toma Sovu z Cognitio-Scan s.r.o. Spolu s ním jsme dávali dohromady naše společné hodnoty, vizi toho, jak má firma fungovat a naťukli jsme i další oblasti. V tu chvíli se, dle mého, v lidech probudila sebeodpovědnost… Pocit, že je to firma, že to není jenom hra. Všichni jsme se sjednotili jako tým a začali mít potřebu nastavit procesy, abychom mohli fungovat, dodávat výstupy a nebrzdila nás nedorozumění a s tím spojené problémy. A přesně to pro nás, myslím, bylo jako takové první probouzející uvědomění. 

Jaké měla popisovaná situace pro tebe přínosy?

Pro mě to bylo velké uvědomění, že na to nejsem sama, že je tam tým, na který se dá spolehnout. Což je, když se pohybuji mezi podnikateli, opravdu jedině ojedinělý pocit.

Jakým lídrem by si v budoucnosti chtěla být? O jaké charakteristiky by ses přitom opírala?

První, který mě napadl, je inspirativní lídr. Další věc, která mě napadá, je nějaká lidská tvář, ve smyslu lídra s lidskou tváří, tedy s pochopením. Lídr s pochopením k různým životním situacím, protože ne každému se může vždy dařit. Na druhou stranu, když člověk má skvělé období, tak dokáže tvořit úžasné věci. Takže je důležité umět fungovat i s životním cyklem. A zároveň tu vnímám prostor pro změnu ve způsob, jak pracujeme. U nás máme volnost a možnost se například rozhodnout, kde a kdy pracovat. Nicméně stále potřebujeme mít jistotu, že to bude fungovat. Proto vždy s odpovědností. Chci být lídr, co dá lidem… nechci říkat pohodlí… ale prostě nějakou úroveň komfortu, aby se mohli projevit, uplatnit svůj talent a dělat to, co je baví.

Co považuješ za výzvu z hlediska dalšího seberozvoje v oblasti vedení lidí? Co je třeba se naučit nebo naopak odnaučit?

Potřebuji se naučit dávat zpětnou vazbu. Také se musím přenést přes svou potřebu neustále mít vše pod kontrolou a věřit, že moji spolupracovníci jsou dostatečně schopní a zodpovědní. Je potřeba si více věřit. Poté tam vidím i práci na firmě. Ne pro firmu, ale na firmě. Přesun do strategičtějšího vnímání, protože jak je nás v současnosti deset, tak pořád jsem částečně v roli exekutivy. A následně mi bohužel někdy nezbývá čas MARWEA nějakým způsobem posouvat.

Jaké hodnoty by měla podle tvého názoru zastávat žena či muž, která/který vede druhé a s jakou z těchto hodnot se sama ztotožňuješ?

Myslím, že jsem na to už částečně odpověděla. Dávat prostor a nezašlapávat tak potenciál lidí. Každý by měl mít prostor ukázat své myšlenky a moci se nějakým způsobem realizovat. Protože ve chvíli, kdy spolupracovníci vezmou práci za svou, tak jí daleko víc věří a mají větší zápal. Nevím, zda tady být sama inspirací, protože mně se třeba nelíbí firma, která je postavena na kultu osobnosti. To mi přijde jako hodně křehké prostředí. Ve chvíli, kdy daná osobnost zmizí, firma padá či minimálně se začne drolit firemní struktura. Proto se mi spíše líbí princip tyrkysových holistických organizací, kde lidé fungují jako živý organismus a „všechno spolupracuje se vším“. Takže se mi velmi líbí tyrkysoví lídři dávající prostor lidem k seberealizaci a otevřené komunikaci s nimi. To jsou hodnoty, se kterými souzním.

Dobře. Máš nějaké krédo, které máš na paměti při vedení lidí?

Krédem myslíš jako nějaký slogan nebo něco, čím se řídím?

Nějakou větu, nějaký citát, něco, co tě napadne…

Mé krédo zní: „Pokud máš na to-do listu práci, na kterou čeká nebo navazuje někdo další, dělej ji jako první.“ Ať nikoho zkrátka nezdržuji. Čas je tou nejcennější komoditou, kterou máme. Nejprve připravit práci pro ostatní, teprve poté práci pro sebe. Respektive, první je práce pro klienty, pak práce pro ostatní a pak práce pro sebe.

Super. Poslední otázkou je sebereflexe. Co se osvědčilo při vedení lidí a s pomocí jakých nástrojů skupinových a týmových výsledků dosahujete?

Klasické agentury fungují KPIs, tedy na nějakých výkonnostních parametrech. To je sice super, ale už se zapomíná na tu lidskou tvář. Ono je sice super mít milion zhlédnutí, ale když je to prázdné číslo, tak nic neznamená. K tomu, aby se dosáhlo milionu zhlédnutí, bylo totiž potřeba spustit web a udělat jiné kroky, které už ale nikdo nevidí. Takže mně se líbí systém řízení OKR, kdy je vždy dané téma/úkol, co je potřeba zlepšit a pod tím jsou jednotlivé klíčové cíle (key results), kterých je pro splnění hlavního úkolu potřeba dosáhnout. Třeba když potřebujeme postavit nový web (objective), tak před tím jsou úkoly jako: SEO analýza, analýza konkurence, analýza trhu, copywriting, grafika a vývoj webu. Jede se takto postupně a plní se „key results“, což jsou milníky s termíny. Myslím si, že tohle je věc, která hodně pomáhá v nastavování strategických cílů.

Dále se mi velmi zamlouvá princip automatizace. Ano, cokoliv, co jde automatizovat a člověk to tedy nemusí dělat ručně, je velkou úsporou peněz, času a podle mě vede i ke správnému využití lidského potenciálu. A co si budeme, AI nástroje sem tam také pomáhají s inspirací nebo výsledky.

Co sis nedávno uvědomila ve své roli majitelky agentury?

Velké uvědomění přišlo teprve nedávno, když jsem byla na tříhodinové procházce. Přemýšlela jsem, kdo mě motivuje a kdo je pro mě inspirací. Když jsem byla „na volné noze“, nebo ještě jako zaměstnanec, tak jsem vzhlížela k těm úžasným freelancerům a k různým veřejně známým lidem. Prostě se mi líbila jejich filosofie, že je baví to, co dělají. Ale v podstatě, jak jsem se přesunula více do oblasti podnikání, tak hlavně cítím, že nechci to „standardní kapitalistické podnikání“. Inspirují mě jiné způsoby podnikání. Pracuji se spirálovou dynamikou v týmu. Inspiraci hledám všude – v každém oboru.  Vrací se ke mně, že se sama stávám inspirativním lídrem, protože dělám nové věci, dávám dohromady nové projekty a snažím se nad tím přemýšlet odlišně a lidsky.

To je krásné zakončení našeho rozhovoru. Děkuji moc.

Já děkuji!